Broumovsko – svět krásné přírody a vysokých skal

Milý Zápisníčku,

když jsem se podívala na mapu České republiky, abych zjistila, kterou její část mám méně procestovanou než ostatní, padl mi zrak na Broumov a okolí. Nebylo tedy co řešit a plán na víkend byl jasný.

Hora Ostaš a Kočičí hrad

Kousek od města Police nad Metují se nachází stolová hora Ostaš se skalním bludištěm a také Kočičí skály, na jejichž konci stojí Kočičí hrad (na ten jsem byla obzvláště zvědavá 😊). Místo je turisty zřejmě hodně navštěvované, takže u vstupu do skal jsme našli malé placené parkoviště, nicméně samotný vstup do skal zpoplatněný nebyl. Po pár metrech jsme narazili na kemp s občerstvením i toaletami pro kolemjdoucí.

Vyrazili jsme nejdříve po zelené značce do Kočičích skal. Terén byl docela náročný, šli jsme po schodech vytesaných přímo ve skalách, po dřevěných lávkách, přelézali a podlézali velké kameny stojící v cestě. Někteří turisté došli k první vyhlídce, zhodnotili situaci a spokojili se s občerstvením v podobě borůvek, kterých bylo v okolí opravdu hodně. Když jsme poté pokračovali stezkou dál a zdravili se s ostatními, bylo jasně vidět, kdo borůvky již posvačil 😊.

Kočičí hrad je tvořen kvádrovými pískovci s úzkými průlezy mezi vysokými stěnami a bílým pískem na cestičkách okolo. Až do 18. století se zde prý vyskytovaly kočky divoké a tak získalo toto místo své jméno.

V labyrintu Kočičích skal se nachází také Sluj Českých bratří, kde se podle pověsti scházeli v době temna Čeští bratři k modlitbám. Nakonec se ale rozhodli zemi opustit a na památku zanechali vytesaný kámen s letopočtem 1627, který tam je stále k vidění. Ale jestli je to celé pravda nikdo neví 😊.

Prošli jsme v Kočičích skalách co se dalo a vrátili se zpět na rozcestí, abychom mohli po modré značce pokračovat směrem do Skalního bludiště u vrcholu Ostaše.

Bylo znát, že se místní snaží postupně zpřístupňovat více cest, kterými lze bludiště projít. Mostky, zábradlí i cestičky byly nové nebo opravené a cesta dobře značená. Sledovali jsme ukazatele na různě pojmenované skalní útvary a snažili se zapojit fantazii, abychom viděli ten správný výjev.

Celý okruh přes Kočičí skály i Ostaš byl dlouhý přibližně 5 kilometrů, takže nic hrozného.

Adršpašsko-teplické skály

Adršpašsko-teplické skály jsou již od roku 1933 národní přírodní rezervací. Jedná se o dvě pískovcové skupiny skal - Adršpašské a Teplické, které jsou od sebe navzájem oddělené hlubokou Vlčí roklí. Skalní věže zde dosahují výšky až 90 metrů a některé jsou opět, jak je zvykem, pojmenované podle toho, co připomínají.

Na následující fotce jsou například Milenci.

My jsme se vydali na procházku jen po Adršpašských skalách, takže trasu po zelené turistické značce a později okruh kolem krásné zatopené pískovny po značce modré.

Abychom měli jistotu, že se do areálu skal dostaneme, zakoupila jsem vstupenky včetně parkovacího lístku několik dní předem přes internet. Stále je totiž omezeno množství lidí, kteří smí být zároveň na prohlídce.

Cesta byla zezačátku vcelku nenáročná, vedla po širokých rovných cestách, ale postupně se změnila na schodiště mezi skalami. Takže stále dokola … nahoru, vyhlídka, dolů a znovu 😊. To už tak nenáročné nebylo. Stezka vedla až ke dvěma vodopádům, od kterých se dalo přejít přes Vlčí rokli do Teplických skal. My jsme se vrátili zase zpět odkud jsme původně vyrazili a obešli ještě pískovnu, jejíž barva vody a celé okolí je opravdu úžasné a strašně fotogenické.

Celý okruh i s různými odbočkami byl dlouhý 7 km. Za jeden den by se asi dala stihnout i návštěva Teplických skal nebo nedaleké zříceniny hradu Adršpach, ale to jsme si nechali zase na příště. Stejně tak i rozlehlé Broumovské stěny, které jsme již do našeho plánu nezvládli zakomponovat.

Po stopách Boženy Němcové

Aby cesta domů nebyla nudná a monotónní, naplánovali jsme ještě zastávku v kraji Boženy Němcové. Od kostela Nanebevzetí Panny Marie v České Skalici jsme vyrazili po naučné stezce Babiččino údolí. Nejdříve k zámečku v Ratibořicích, pak přes Rudův mlýn, kolem pomníku babičky s dětmi až na Staré Bělidlo. Nakoukli jsme do "babiččiny" světničky vybavené nábytkem dle popisu z knihy Babička a pokračovali dál k Viktorčinu splavu.

Nazpět jsme nechtěli jít stejnou cestou a tak jsme pokračovali až ke zřícenině hradu Rýzmburk a k rozhledně Žernov, kde se dá zaplatit vstup moderně přes QR kód. Později jsme se napojili opět na naučnou stezku a došli do České Skalice až k Barunčině škole. Její interiér je dobově vybavený na základě povídky Boženy Němcové Pan učitel. Z doby, kdy školu navštěvovala Barunka Panklová se dochoval pouze učitelský byt, nyní upravený na školní třídu.

Cesta z parkoviště v Ratibořicích (od zámku) až ke splavu je nenáročná a zvládne ji každý. Celkem asi 3,5 km včetně cesty zpět. My jsme si dali procházku poněkud delší a končili jsme se 17 km v nohách.

P.S. Na Broumovsku máme ještě pár míst, na která se chystáme při příští návštěvě. Krom skal je to například broumovský klášter, který jsme si tentokrát prohlédli jen zběžně z venku.
P.P.S. V létě probíhají v klášteře i moc krásné noční prohlídky.