Mělník – město historie

Milý Zápisníčku, 

ještě předtím, než jsem se vůbec stačila zamyslet nad tím, kam bychom se s přítelem vydali na výlet, přišel za mnou s informací, která vše rozhodla. Dostal totiž od známého tip na výbornou restauraci v Mělníku, a tak byl cíl naší cesty už více než jasný 🙂.

Náměstí Míru a kašna se sousoším Vinobraní

Na výlet jsme vyrazili autem a pár minut před příjezdem do města už na nás z povzdálí vykukoval chrám sv. Petra a Pavla. Po příjezdu do Mělníku vedly naše první kroky na poklidné Náměstí Míru, které chvílemi působilo až pohádkově. Jako na každém správném náměstí, ani tady nechyběla kašna naplněná průzračnou vodou a navíc doplněná o hodící se sousoší. Kašna se sousoším Vinobraní vznikla v roce 1938 a spadá pod Národní památkový ústav.

Jakousi dominantou náměstí je budova městského úřadu, která se na náměstí skvěle hodí a jejíž exteriér působí velmi udržovaně. Na celém náměstí v podstatě nenajdeš nic, co by tento malebný dojem narušovalo.  

Vyhlídka a soutok řek na dlani

Bezprostředně za chrámem sv. Petra a Pavla se rozprostírá překrásný výhled na široké okolí. Při pohledu z vyhlídky vlevo je možné spatřit soutok řek Labe a Vltavy. Pravým přítokem je řeka Vltava a levým přítokem pak řeka Labe.

Když se podíváš severozápadně, v dálce spatříš horu Říp. A pokud nechceš přijít o pohled na bohatou vinici, stačí jen shlédnout seshora z vyhlídky – veškerý prostor pod zábradlím totiž zaujímá právě vinice Sv. Ludmily 🙂.

Kostnice

Lepší čas pro prohlídku chrámu a okolí jsme si nemohli vybrat, protože právě v okamžiku, kdy jsme na místě byli, tedy ve 12 hodin, začaly všechny okolní zvony mohutně a zvučně bít. Za doprovodu koncertu v podobě bijících zvonů jsme navštívili i kostnici, která se nachází v těsné blízkosti zámku.

Stejně jako kostnice v Sedlci, patří i kostnice Mělník mezi největší v Česku. V kryptě jsou umístěny pozůstatky 10 – 15 tisíc lidí, především z období třicetileté války. Během prohlídky v kostnici zaznívá z reproduktorů zajímavé povídání o historii spojené s tímto místem a uslyšet tu můžeš i citát vedoucí k zamyšlení – Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy. Toto ponuré místo může sice člověka na okamžik pohltit do temných myšlenek, ale myslím si, že v poučném slova smyslu. Po výstupu z kostnice nás osvěžil čerstvý říjnový vzduch a sluncem osvícený chrám, což se nám po návštěvě kostnice zdálo o to krásnější. 

Po prohlídce všech míst v blízkém okolí jsme se už vydali do doporučené restaurace u zámku. A opravdu – zklamaní jsme nebyli. Dopřáli jsme si tu výborný vývar, jako hlavní chod si dali svíčkovou a na závěr skvělý dezert. Chvíli jsme ještě poseděli a kochali se výhledem na zámek a pak už se pomalu vydali na cestu dál. 

Hořínské zdymadlo – technická rarita

Jako poslední místo jsme ten den navštívili zdymadlo Hořín, které stoprocentně nesmíš vynechat. Jedná se o místo s krásným výhledem na chrám sv. Petra a Pavla a celkově je příjemné se tu jen tak zastavit a chvíli posedět u řeky s výhledem.

Především tu však máš možnost vidět celý proces napouštění a vypouštění obou vodních komor, který způsobí spuštění nebo zdvižení plavidla – a to vše můžeš sledovat přímo seshora. Já jsem takový proces viděla pokaždé buď jen z lodi anebo ze vzdáleného břehu, tady to ale bylo jako na dlani 🙂. Rozdíl mezi komorou a oddělenou částí vody byl přibližně 10 metrů. Zdymadlo je v provozu od roku 1905 a před nedávnem dostalo nová vrata vážící přes 60 tun.

P. S.: Co jsme nestihli navštívit a musíme to napravit příště? Řeč je jednoznačně o Tyršově domě. Tyršův dům pochází z let 1904-1905, tedy ze stejného období, ve kterém začalo být v provozu i Hořínské zdymadlo. Stavba je vybudovaná v novorenesančním stylu mělnickým stavitelem Karlem Novákem podle návrhu architekta Ing. Ludvíka Čížka. Jedná se o patrovou budovu s výraznými štíty a sgrafitovou výzdobou. Hned v sousedství Tyršova domu stojí pomník z roku 1947, věnovaný sokolům, kteří padli v 1. a 2. světové války.