Barcelona s nádechem adrenalinu

Milý Zápisníčku,

psal se rok 2017, byli jsme bezstarostní, ještě jsme neměli dítě,  kolem nezuřila pandemie a po světě se dalo cestovat bez problémů. Často jsme tedy vyráželi na kratší výlety do zahraničí. Vzhledem k tomu, že Barcelona není až tak daleko a v té době tam létala pravidelně nízkonákladovka z Bratislavy, volba padla na toto španělské město.

Prosíme, opusťte halu!

Menším problémem bylo, jak už to u nízkonákladových leteckých společností bývá, že jsme měli letět na letiště Girona, které je přibližně 120 kilometrů od centra Barcelony. Letenky jsme měli od pátku do pondělí, což na prohlídku města úplně stačí. V den odletu jsme přišli na letiště, prošli jsme kontrolou a čekali v hale. Najednou se ozvalo hlášení, že máme všichni opustit halu. To se opakovalo asi osmkrát, ale nikdo včetně personálu to neřešil a pokračovalo se v běžném procesu. Poté se jedno malé děvčátko otočilo na mámu a zeptalo se: „Mami, co když spadneme?“.  V tu chvíli mi zamrzl úsměv na rtech a udělalo se mi trochu nevolno. Ale to jsem ještě nevěděla, co nás v letadle čeká.

Když se přistání podaří až na třetí pokus

Let trval něco málo přes dvě hodiny a v době, kdy se mělo přistávat hustě pršelo. Vysunul se podvozek, začali jsme klesat, už bylo vidět silnici a auta pod námi, když letadlo najednou nabralo rychlost, podvozek se zasunul a zase jsme stoupali. Bez vysvětlení. Chvíli jsme letěli a pak se šlo na přistání znovu. Scénář se však opakoval a my opět stoupali. To už se mi draly do očí slzy. Pilot nám oznámil, že kvůli silnému dešti a větru nemůžeme přistát a musíme změnit letiště. Ve finále to bylo vlastně super, protože jsme ušetřili asi 100 EUR za transport do centra města, ale za ten stres a strach nestálo ani jedno euro! Jediné, na co jsem po zbytek letu myslela bylo, jestli nám vydrží palivo. A světe div se, vydrželo a my jsme úspěšně přistáli v Barceloně a šli se ubytovat. Druhý den totiž začalo naše víkendové dobrodružství.

Gaudí a jeho vliv

Jednou z největších dominant Barcelony je známá a nikdy nedokončená bazilika La Sagrada Familia od architekta Gaudího. Prohlédli jsme si jí z venku, ale dovnitř jsme nešli. Když jsem později zjistila, že uvnitř je možnost vidět i hrobku samotného Gaudího, tak mě to mrzelo. Ale zase o důvod víc se sem vrátit příště. Dozvěděli jsme se, že na dostavbu baziliky nejdou žádné finance krom peněz vybraných za vstupné a nebo od soukromých dárců. Proto celý proces trvá tak dlouho a konec je v nedohlednu.

Gaudího architektura je v Barceloně nepřehlédnutelná. Po jejích stopách jsme se vydali i do krásného parc Guell, který má rozlohu až 17 hektarů. Tento park je veřejný a rozdělený na placenou a neplacenou část. Gaudí zde měl za úkol vytvořit zahradní město, což se mu se všemi stromy, obloukovými budovami a mozaikovými prvky povedlo. Vstup do placené části stojí okolo 10 EUR na osobu a podle mě to stojí za to. Je tu zároveň i malé muzeum v domě, kde architekt žil.

Na kole napříč Barcelonou

Druhý den jsme si chtěli prohlédnout centrum města a podívat se i na pláž. Ideální volbou bylo kolo. Pronajali jsme si tedy městská kola na 24 hodin, ale měli jsme problém s appkou. Nakonec nám je půjčili zadarmo! Win-win. Naše cesta směřovala k jednomu z několika Vítězných oblouků v Evropě a do Citadelského parku. Tam jsme kromě krásné fontány, citadely a spousty zeleně narazili i na skupinku místních, kteří v nedělním slunku tančili v altánku za doprovodu živé hudby. 

Abychom na našem tripu ještě víc pochopili styl Gaudího architektury, navštívili jsme další dvě budovy, které mluví za vše. Jsou to budovy v centru města, a to konkrétně Casa Batlló a Casa Milá. Fasády na první pohled dávají jasně najevo, kdo je projektoval.

Poslední den ráno jsme se již museli přesunout na letiště mimo centrum a naštěstí cesta domů byla mnohem méně stresující, než ta do Španělska.

P.S. Na závěr musím říci, že v Barceloně mě překvapilo to, že jsme se doslova neměli kde najíst. Nevím, jestli jsme jen hledali na špatných místech, ale vůbec to nebylo tak, že by byla restaurace vedle restaurace. Ale když už jsme nějakou našli, tak jejich tradiční paella s mořskými plody stála za to!