Stoh – krasavec Malé Fatry

Milý Zápisníčku,

není žádným tajemstvím, že miluji hory. Fascinuje mě jejich majestátnost a velikost. Často se při pohledu na ně zamýšlím nad tím, jací jsme my lidé ve skutečnosti malí a že každý z problémů daleko zaostává za špičatými vrcholky.

Orava je plná kopců, luk, hor a vrcholů. Od mala jsme byly se sestrami vedeny k lásce k přírodě. Táta nás často brával do okolních lesů. Sbírali jsme tam houby, naháněli ovce, pili žinčici, nad ohněm opékali špekačky a skotačili na loukách.

Z těchto dětských radostí jsme už sice se setrami vyrostly, ale láska k horám nám zůstala. Později jsem nejvíc chodila jen do Roháčů, které mám nejblíže. Školní výstup na Rozsutec se stal pro mě noční můrou, i když si dnes myslím, že všechny pochvaly, které jsem za tento výkon dostala, byly zasloužené, zejména vezmeme-li v úvahu, že byl rok a půl poté, co mi operovali koleno. Právě tohle byl jeden z mnoha důvodů, proč jsem se už později na hory neodvážila.

Pocit volnosti, který sebou turistika přináší, čerstvý vzduch a krásné výhledy mi však chyběly. Nebylo však nikoho, kdo by se se mnou na jakýkoli výstup vydal, a tak jsem o horách dál jen snila a prohlížela si jejich obrázky na internetu. Minulý rok se mi však podařilo prolomit tento neplánovaný půst a na hory jsem se konečně dostala. Po turistice na Roháčská plesa jsme se se sestrou vydaly i na jeden z vrcholků Malé Fatry, na Stoh.

Zápřah už od začátku

Na Stoh se lze dostat hned několika trasami, my se sestrou jsme si vybraly trasu z vesnice Štefanová. Už to tam známe, vede tudy totiž trasa i na Rozsutec či Osnici. Už od samotného začátku je to trasa, která vás nenechá chladné a nic vám nedaruje.

Terén není náročný, táhne se přes lesy a mírný porost a neustále stoupá vzhůru. To je na tom to nejhorší. Kolena dostanou zabrat, ne však tak, jako při sestupu dolů. Dostaly jsme však odměnu v podobě výhledů na Velký Rozsutec i samotný Stoh. Při dobrém počasí, které nám ten den mimochodem dost přálo, je to opravdu krásný pohled. Tento výstup by měl v pozvolném tempu trvat zhruba hodinu a půl.

V sedle Medziholie si člověk může odpočinout na louce a kochat se pohledem na majestátní Velký Rozsutec, Osnici i samotný Stoh a přemýšlet, kterou trasou se vydá – pokud to náhodou neměl předem promyšleno. Potkaly jsme tam lidi, kteří se ten den rozhodli zdolat všechny tři vrcholy, což není časově náročné, ale vzhledem k mému sedavému způsobu života, bych si na něco takového netroufla.

Po krátkém občerstvení jsme se k Velkému Rozsutci otočily zády a vydaly se opačným směrem. Čekal nás náročný výstup na Stoh.

Seno naskládané do stohu

Výstup na samotný Stoh ze sedla Medziholie trvá přibližně hodinu a patnáct minut. Není to moc, ale terén pořádně stoupá. Člověk nejprve prochází lesem, který postupně přechází do horských luk, až brzy uvidíte samotný vrchol, který se ne a ne přiblížit.

Sestra během tohoto výstupu dostala mírnou krizi, proto nám výšlap vzhůru trval o něco déle. Ke cti nám slouží, že jsme to nezabalily a neotočily se. Turistika to možná není náročná, ale pro lidi, kteří si od hor dávali pauzu (zejména já, protože sestra se snaží hory navštěvovat častěji), může být i malá překážka docela problémem.

Po výšlapu na nás konečně čekal vrchol, který je poněkud netradiční. Nemá lesnatý ani skalnatý vrchol, připomíná spíše seno naskládané do stohu – odkud pochází i jeho název a nenachází se zde ani žádná horská chata. Z tohoto místa má člověk panoramatické výhledy na okolí. Krásně odsud vidět Oravu, Liptov, Velký Rozsutec, Poludňový Grúň.

Mezinárodní turistická trasa E3

Stoh leží na trase Mezinárodní turistické trasy E3, která prochází hned několika zeměmi a je součástí sítě dálkových tras Evropské asociace turistů.

E3 má přibližně 6 950 kilometrů. Začíná ve Španělsku a postupně prochází přes Francii, Německo, Česko, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko a končí v Bulharsku. Na Slovensku končí v Bukovských vrších na hranici s Ukrajinou.

V případě, že jí někdo přechází právě přes Stoh, znamená to, že dále pokračuje po hřebeni k Poludňovému Grúni a Chlebu.

Tato trasa je jednou z nejdelších v Evropě. Prochází přes taková místa jako jsou Pyreneje, Schwarzwald či Karpaty. Na Slovensku se často překrývá s nejznámější Cestou hrdinů SNP, která prochází většinou území a která sehrála důležitou roli v dějinách Slovenska během Slovenského národního povstání.

Se sestrou jsme si sice pohrávaly s myšlenkou, že po odpočinku budeme pokračovat alespoň na Poludňový Grúň, ale rozhodly jsme se nevrhat se do toho po hlavě a také s ohledem na čas a to, jak jsme se cítily, jsme na Stohu strávily přibližně hodinku, užívaly si letní slunce a krásné výhledy. Potom jsme se vydaly na cestu dolů. Ta už šla podstatně rychleji, i když, jak jsem zmiňovala, kolena dostala pořádně zabrat.