Bulharsko – na skok u moře

Milý Zápisníčku,

shodou všech možných okolností a levných letenek jsme se s přítelem ocitli na více jak 3 dny v Bulharsku. Konkrétně v Sunny Beach – Slunečném pobřeží. Původně jsme měli trávit čas v Burgasu, ale jak to tak bývá, nakonec bylo vše jinak :). Bulharsko pro nás bylo teprve druhou destinací, kterou jsme oba dva navštívili poprvé, a tak jsme se společně vrhli vstříc dalšímu poznávání :). 

Po příletu nás do nosu uhodil teplý vzduch přinášející nádech Černého moře. Cesta z letiště do hotelu se nám však poněkud protáhla. Téměř před nosem nám totiž ujel autobus, který nás tam jako jediný mohl odvézt, pokud jsme nechtěli zbytečně platit za drahé taxi. Další spoj měl jet za 40 minut (popravdě mi to v té výhni přišlo jako 2 hodiny), ale aspoň jsem nachytala počáteční bronz :). Na zastávku pak přišel jeden z místních, a co mohl, nám poradil, i když jak sám přiznal, sám se ve zdejších jízdních řádech také moc nevyzná. Nakonec jsme se správného autobusu dočkali a vyrazili směr Sunny Beach. 

Je třeba zmínit, že Sunny Beach je přímořské letovisko, kde klidné procházky nejsou na programu dne a ticha tady taky moc nenajdeš. Typické jsou tu rušné ulice plné lidí, pouťové atrakce, obchůdky s oblečením, nafukovačkami a suvenýry, ale také tobogány a různé vodní atrakce, restaurace a bary na každém kroku. Musím říct, že první večer, kdy jsme vyrazili do ulic, jsem se cítila (a asi i vypadala) jako Alenka v říši divů. Zrovna když jsem s otevřenou pusou sledovala světélka vystřelující pomalu až do vesmíru, vyděsila mě rána – a on to přitom byl jen boxovací automat ukazující, jak moc velkou sílu člověk má.

Hlasitá hudba, karaoke, různá hudební a taneční vystoupení, noční kluby, exotické bary a mnoho dalšího na jednom místě. Jeden neví, kam dřív skočit. Ale i já a přítel, kteří zrovna netančíme na stolech, jsme si to tu maximálně užili. Co se týče zábavy, nejvíc se mi líbilo vystoupení jednoho hosta, který vystoupil ve zdejším karaoke baru a zpíval tak nádherně, že jsme tam museli nějakou dobu zůstat a jen ho poslouchat. No ale takový společný tanec zumby přímo s lektorem také nebyl od věci :).

Pláž v Sunny Beach byla příjemně písčitá a s dobrým přístupem do moře, takže po dlouhé době žádné kamínky zapíchané v chodidlech. Co ale může dokonalý pocit z pláže možná trochu pokazit, je množství mořských řas lepících se na nohy, přes které se člověk musí téměř prosekávat k moři. Tenhle „problém“ ale naštěstí nebyl po celém pobřeží, takže si jen stačilo popojít o něco dál :)

Když jsme se dostatečně nabažili moře, rozhodli jsme se, že další den vyrazíme pěšky ze Sunny Beach do Nesebaru (přibližně 6 km). Po nějakých 4 km jsme se zastavili na výborný oběd a potom pokračovali dál. Část úseku jsme šli podél pobřeží a na naší cestě nás doprovázeli racci, kteří se neustále o něčem hlasitě dohadovali. No, co Ti budu povídat, nuda tu opravdu není :). A jak poznáš, že už se blížíš k cíli? Po pravé straně mineš cirkus a v dálce už spatříš dřevěný větrný mlýn umístěný na hrázi, která spojuje starý Nesebar s novým. Mlýn je symbolem Nesebaru a zároveň také kulturní památkou UNESCO. 

Další významnou a překrásnou stavbou nacházející se ve starém Nesebaru je chrám Ježíše Krista Pantokratora. Vyznačuje se obdélníkovým půdorysem a byl postaven na přelomu 13. a 14. století. Chrám je bohatě zdobený trojúhelníkovými ornamenty, květinovými vzory a zděnými konkávními oblouky. Nejvíce zdobená je část na východní straně. Tuto krásnou stavbu jsme sice plánovali navštívit, ale netušila jsem, že na nás „vykoukne“ tak rychle. Začala jsem tedy zprvu křičet radostí a až když jsem si chrám prohlédla ze všech světových stran, trošku jsem se zklidnila.

Po prohlídce starobylého Nesebaru jsme se rozhodli využít vláček, který nás odvezl zpět až do Sunny Beach. V takovém vláčku jsem seděla naposledy ve svých 3 letech na tehdejší dovolené ve Španělsku, takže si asi dovedeš představit tu nostalgii, kterou jsem během jízdy zažívala :). 

Poslední den jsme si po check-outu ještě skočili do bazénu, nachytali trochu toho vitaminu D a pak i s batohy vyrazili směrem na letiště. Záměrně jsme si nechali časovou rezervu přibližně 2 hodiny, abychom ještě před odletem stihli navštívit letecké muzeum, které se poblíž letiště nachází. A dobře jsme udělali. K vidění tu bylo mnoho typů letadel z historie bulharského letectví. Například dopravní letadla, vojenská letadla, helikoptéry a stíhačky. Pokud Ti stačí pohled na letadla jen zvenčí, nemusíš platit nic. Kdyby Tě ale zajímal i interiér letadel, tak jako nás, je potřeba zaplatit 4 leva (místní měna) za osobu. Interiéry byly opravdu zajímavé a velmi důvěrně vyobrazovaly tehdejší dobu. Pozoruhodné také bylo ocitnout se na palubě vojenského letadla a vše si uvnitř prohlédnout. 

P. S.: Věděl jsi, že v některých případech můžeš mluvit česky a v Bulharsku Ti i přesto budou rozumět? My to zjistili náhodou, když jsme omylem jednoho prodavače v obchodě pozdravili „dobrý večer“ a on nám odpověděl slovy „dóbar véčer“ (stejně tak to je i v případě, kdy přejeme „dobrý den“ - „dóbar den“). Další shoda se pak ukázala při placení v dalším obchodě, kdy jsme si s prodavačem navzájem rozuměli některé číslovky. Určitě je tu ještě spousta dalších slov, která jsou si takto podobná :).