Gemer - slovenské Toskánsko

Milý Zápisníčku,

nedávno jsem četla, že český cestovatel, režisér a spisovatel Miroslav Zikmund nelitoval ani jediného dne stráveného na cestách. Obout si toulavé boty vyžaduje hodně odvahy, ale i dobrodružnou povahu. Nová místa nás mohou naučit, jak zlepšit svět kolem sebe, ale i jak milovat svou domovinu. Proto jsem se i já inspirovala a vydala se objevovat kousek naší země, který pod prachem a rzí stále čeká na svůj zlatý věk cestovního ruchu. Dnes Ti povím, jak to celé bylo.

Není to tak dávno, co jsem si řekla, že je načase najít si přítele. Jednak jsem už nemohla vydržet nátlak mé rodiny a také jsem si uvědomila, že se hypotéka snadněji splácí ve dvou (nebudeme si tu lhát)... Mezi základní must-have mého partnera jsem k jiným požadavkům (zejména solventnosti) zařadila i náklonnost k cestování. A čekalo mě překvapení - zanedlouho jsem přesně takového kandidáta na partnera našla, dokonce jsem s potěšením zjistila, že mou vysněnou destinaci na Slovensku zná jako své boty. Naše první kroky tedy směřovaly do krásného kraje lemovaného Slovenským rudohořím. Novinář a teolog Michal Havran nazval tento kousek ráje slovenským Toskánskem.

Národní park Muráňská planina

Řeknu Ti, že je to celé výmysl. Na Králové holi totiž žádný zelený strom nestojí. Co mě však potěšilo je, že se pod ním nachází schoulená chaloupka, která jako by byla vystřižená z pohlednice. Takovýto skvostný výhled se nám naskytl na cestě mezi Červenou Skalou a Telgártem. Nedivila jsem se tedy, že kromě mě se na místě zastavili i jiní pocestní, kteří si toužili zvěčnit tento malebný obrázek.

Jedním z největších lákadel této lokality je však Národní park Muráňská planina. Jde o jeden z nejmladších parků na Slovensku, ale je v něm přesto možné mnohé objevovat. Četla jsem, že se zde nachází přes 250 (bohužel nezpřístupněných) jeskyní či 15 propastí. Turisticky vyhledávanou atrakcí jsou však zejména syslové na Muráňské planině. A přesně tam vedly moje první kroky.

Odjakživa překypuji vřelou náklonností k těmto čtyřnohým drobečkům. Za poslední léta se už tak osmělili, že se beze strachu a studu přiblíží do těsné blízkosti a čekají dobrotu. Přinesla jsem si s sebou hlavně jablíčka, protože jsem věřila, že tato roztomilá zvířátka ocení zdroj vitamínů. Zájem však měla především o nezdravé piškoty, proto se celé skupinky syslů zdržovaly zejména u takové nezdravé nabídky a moje jablka odmítaly se znechucením. Zdravý životní styl jim zřejmě nic neříká. Co však mezi syslíky šlo opravdu na dračku, byla slunečnicová nebo dýňová semínka. Příště si na tento výlet vezmu raději je.

Abych nezapomněla - když jsem konečně zvedla zrak od země a podívala se výš, uviděla jsem před sebou majestátní kopec. No a přesně tam, jen kousek od planiny plné těchto polních hlodavců, se nachází hrad Muráň. Tato zřícenina se zmiňuje i v jedné z nejstarších zachovaných slovenských písní. Píseň o Muráňském hradu pochází dokonce už ze 16. století.

Chmarošský viadukt, pramen Hronu a stopy Coburgů

Asi půl hodiny jízdy autem nám trvalo dostat se od syslů k dalšímu fotogenickému místu. Chmarošský viadukt jsem znala z reklam slovenských železnic. Je dlouhý 113,6 m a vysoký až 18 m. Patří k jedné z nejkrásnějších technických památek na Slovensku. Svou jedinečností láká mnoho cestovatelů a nadšených fotografů. Já jsem byla samozřejmě mezi nimi a s přítelem jsme si dokonce vycvakli i tuhle pěknou selfie.

Za Chmarošským viaduktem jsme dále pokračovali cestou na Vernár, kde najdete pramen Hronu. Hron je se svými 298 km druhou nejdelší řekou na Slovensku. Následně jsme navštívili Stratenskou dolinu, kudy v minulosti vedla hlavní silnice. Cestu nechali postavit Coburgové a byla používaná až do 2. poloviny 20. století. Její nejvýznamnější dominanta - Stratenská skalní brána - byla bohužel zničena během druhé světové války. Dolina je vhodná na nenáročnou procházku či cykloturistiku. Tuto možnost jsme využili i my dva s přítelem.

S Coburgy se pojí i Rekreační areál Predná Hora, jehož zámeček sloužil jako zimní sídlo bulharského cara Ferdinanda Coburga. Konečně jsem si tedy prohlédla místo, kterým máma strašila mého bratra, když si v pátek zajel do hospody.

A musím připomenout i nejvýznamnější lokalitu Gemera, kterou ročně navštíví tisíce turistů - Dobšinskou ledovou jeskyni. Tuto jeskyni zpřístupnili v roce 1871 a o 16 let později zde nainstalovali i elektrické osvětlení. Tím se jeskyně zařadila mezi první elektricky osvětlené jeskyně na světě.

Americký silniční sen na slovenské Route 66

Drahý Zápisníku, Ty o mně dobře víš, že už od dětství sním o návštěvě USA. Kousek Ameriky jsem však objevila i na Slovensku, a to na slovenské Route 66. Tato cesta sice protíná Slovensko od severu až k jihu, ale právě na hranici Gemeru s Horehroním nás čekaly opravdu krásné přírodní scenérie. Tato téměř 300 km dlouhá cesta všem dokáže, že za vzácnými památkami a nádhernou přírodou není třeba chodit daleko.

P. S .: Různými horami a doly, řekami a dolinami se vždy dostaneme k místům, která nás dokáží okouzlit svou krásou. V okrese Rožňava jsou to i zámek Betliar a hrad Krásna Hôrka. O tom Ti, zápisníčku, však napíšu až příště.