Zillertalské Alpy na dlani

Milý Zápisníčku,

není to tak dlouho, co jsem se po výzvě v podobě túry po slovenských Tatrách rozhodla zdolat také Alpy v rakouském Tyrolsku.

Jednoho vyčerpávajícího pracovního dne jsme se s přáteli rozhodli, že si potřebujeme odpočinout. Nikoli fyzicky, ale psychicky. A tak jsme zvolili formu aktivního odpočinku, tedy čtyřdenní výlet do Alp a následný zápřah (nejen) na nohy. S odhodláním zdolat Zillertálské Alpy, které se nacházejí v Tyrolsku.

Jelikož jsme všichni řádní Pražáci, zapůjčili jsme si v Praze auto a vyrazili plnou parou vpřed do malebného Innsbrucku. Když se řekne Innsbruck, ihned se mi vybaví barevné fasády domů, věže kostelů tyčící se do výšky a za nimi majestátně vystupující vrcholy hor. Zkrátka úžasná podívaná. Innsbruck, hlavní město rakouského Tyrolska, se rozprostírá v údolí řeky Inn a leží přímo u úpatí Alp. Z centra města se dostaneš za pouhých deset minut lanovkou přímo na svah. A abych nezapomněla - centrum Innsbrucku je považováno za jedno z nejkrásnějších center v Evropě.

V Innsbrucku jsme přespali, nabrali sílu a vydali se na dvoudenní výšlap do Finkenbergu, který leží v Zillertalském údolí v Tyrolsku v nadmořské výšce 839 m.

Po cestě jsme si nenechali ujít překrásnou scenérii - vodní nádrž Schlegeisspeicher se zeleno-modrou hladinou a vodopád, který do ní přivádí vodu z údolí Zemmgrund. Hráz přehradní nádrže je ve výšce 1800 m, od ní se dá vystoupat k plesu Friesenbergsee a na vyhlídku Petersköpfl, která je ve výšce 2679 m. Když zpátky na hráz Schlegeisspeicheru půjdeš podél vodopádů, otevřou se ti nezapomenutelné pohledy.

Údolí Zillertal je dlouhé 50 km a má rozlohu přes 1 000 km2, je v něm 25 obcí s asi 30 000 stálými obyvateli. Finkenberg, který nás okouzlil svojí elegancí, je zasazen do nedotčené alpské přírody. Je to místo nabízející rozmanité vyžití. Najdeš tady turistické stezky, trasy pro horská kola a cyklostezky. My jsme absolvovali pěší túru a díky perfektnímu turistickému značení jsem se ani já neztratila a podařilo se nám najít horskou chatu v kopcích, která nám poskytla zasloužený odpočinek a hlavně - dobré jídlo! Dozvěděli jsme se, že pro milovníky zimních sportů je nedaleko Ledovcový svět Zillertal 3000, což je jediný lyžařský areál Rakouska, kde se lyžuje celoročně díky ledovci Hintertux.

My jsme se ale následující den vydali podle plánu na další část naší pěší túry směrem k městečku Zell am Ziller, které leží také v nádherném Zillertalském údolí ve výšce 575 m n.m.
Zell am Ziller nabízí různorodé vyžití v létě i v zimě. V létě turistické a cyklistické stezky, horská kola, horolezectví, bazény, v zimě lyžařské sjezdovky. A právě tady jsme strávili noc v krásném domečku, který byl jen a jen pro nás, a jako bonus k ubytování nám byl k dispozici i tenhle roztomilý grilovací srub. 

Dospěla jsem k závěru, že tohle prostě jednou musím mít. Druhý den ráno jsme se posilnili vydatnou snídaní a vydali se vstříc dalšímu poznávání místních přírodních krás.

Poslední den naší cesty jsme se rozhodli ještě řádně využít, a tak jsme vyrazili do městečka Stans, v jehož okolí je i Vlčí soutěska (Wolfskamm), která je považována za jedno z nejkrásnějších míst v celém Tyrolsku. Hluboká rokle působí divokým dojmem. Dřevěné ochozy a lávky soutěsky umožňují návštěvníkům dostat se k vyhlídkovým plošinám, kde je možné si odpočinout za současného burácení řeky Stanserbach přímo pod nohama. Na konci trasy se tyčí klášter Felsenkloser a nedaleko něj poustevna Georgenberg, nejstarší poutní místo v Tyrolsku.

Další naší zastávkou bylo malebné městečko Vomp. Tady se snoubila krása hor s místní architekturou, která je v naprosté harmonii s krajinou.  Obdiv zaslouží také výborná chuť rakouské kuchyně.

Náš směr se poté už ubíral zpět k Innsbrucku a k večeru jsme pokračovali rovnou do Prahy.

Co bych řekla na závěr? Asi to, že se celkově jedná o středně náročný terén, a protože jsem trasu zvládla i já se svým přítelem, kdy se ani jeden nemůžeme pyšnit zrovna nejlepší kondičkou, tak si myslím, že to zvládne ujít opravdu každý :). Ale pamatuj, že je dobré si k sobě vzít parťáka do nepohody a ideálně s podobnou fyzičkou, abys pak na konci nevyplivnul duši.

P.S.: A bez čeho bychom se rozhodně na naší túře neobešli? Jako první musím jednoznačně zmínit pohorky - ale pozor, zásadně rozchozené, v případě nových doporučuji přibalit tak tucet náplastí :)  - dostatek pití (0,5 l opravdu nestačí), nějaká ta proteinová tyčinka na záchranu v případě nouze (a že se břicho ozývalo poměrně často), která mimo zasycení člověku poskytne i mírné nakopnutí v podobě energie. V další části naší cesty jsme nepohrdli ani třeba takovou pláštěnkou, která nám byla více než užitečná a vlastně jsme v ní strávili nějakou tu hodinku v průběhu naší cesty.